Informace o nás
Díky nutné opravě střechy na obecním úřadu vznikly nové prostory, které jsme se rozhodli využít pro vznik malého muzea a galerie. Rádi bychom našim potomkům zachovali kousek historie a dovolili jim nahlédnout do života našich předků.
Budeme rádi, pokud i Vy se zapojíte do rozvoje tohoto projektu. Mnohdy stačí opravdu jen málo např. naskenovat a zaslat na mail staré fotografie, dokumenty či vzpomínky na dětství prožité v naší obci. Předem děkujeme.
zaniklé osady
Původní umístění Násedlovic bylo poněkud západněji v trati dnes zvané Stará Ves, kde sousedily katastrálně s Uhřicemi, Dambořicemi a zaniklými Nesklovicemi. Byly osadou malou, v níž počet usídlených rodin nepřekračoval číslo dvacet. Jejich plynulý hospodářský a sociální vývoj byl narušen za česko-uherských válek v letech 1467 – 1471. Tehdy byly i okolní osady značně postiženy válečnými událostmi. Pro nedostatek zájemců o zpustošené selské grunty nezbylo nic jiného než přistoupit k redukci osídlení. Zachovány zůstávají jen Násedlovice, ale s ohledem na velké plochy pozemků u Šenstrásu a na tamní rybníky dochází k opuštění starých Násedlovic a ke zřízení nových na nynějším místě.
Na jih od dnešních Násedlovic se až do poloviny 13. století rozkládaly menší lesnaté porosty, které musely někdy po roce 1250 ustoupit dvěma nově založeným osadám, které byly pojmenovány podle tehdejšího módního zvyku německým názvem Schönstrass a Schönhof.
Osada Schönstrass
Schönstrass – krásná cesta – jejím územím probíhal důležitý a dosud existující dálkový spoj od Hodonína do Brna, jehož stav byl podle všeho lepší než jiná důležitá cesta, která se s ní v Násedlovicích křižovala a jež směřovala z Kyjova do Brna přes Želetice, Násedlovice, Hostěrádky. Osada Šenstras, jak zní její počeštěný název, ležela v údolí potoka Trkmanka.
O Šenstrasu taktéž víme, že trval již roku 1292, kdy jej Budka z Loučky se svým synem Vítem prodal čejkovickým templářům za 155 hřiven čistého stříbra. Je potřeba ještě dodat, že se jednalo o poměrně velikou osadu, protože měla taktéž svůj vlastní kostel, jenž ležel mimo osadu v části zvané dnes Kostelisko a vlastní obec se pak nacházela v části nazývané Vsisko.
Osada Schönhof
Schönhof – krásný dvůr – ležel v prostoru mezi Nenkovicemi a Násedlovicemi a můžeme se domnívat, že vzhledem k názvu se jednalo o samostatný statek. Počeštěný název zní Šenov. Nevíme, kdo byl zakladatelem obou osad, ani zda zanikly za jeho přičinění, protože zanikly poměrně brzo. Nedovedeme si představit, jak vlastně byly vybudovány a zařízeny. Není dochována ani zmínka, zda majitelem byl jeden zeměpán nebo církevní ústav.
nářečí
Násedlovice jsou místem, kde se prolínají dvě nářečí – nářečí moravsko-slovácké (směrem jihovýchodním, kde leží Karlín a Hovorany) a nářečí hanácké (obce severozápadně od Násedlovic).
Nářečí, kterým se mluví ještě asi v dalších padesáti osadách na Kyjovsku, se nazývá dolské. Nejpodrobněji ho popsali dva vynikající znalci mluvy zdejšího lidu Maxmilián Kolaja a po něm násedlovický rodák prof. Jaromír Bělič. Dolština není jednotné nářečí, proto ji rozdělujeme na několik skupin podle typických znaků. Kolaja ji rozdělil na osm skupin a Bělič se spokojil se čtyřmi. Podobně jako v Násedlovicích se mluví i v Želeticích, Věteřově, Nenkovicích a Stavěšicích.
Hláskosloví typické pro nářečí v Násedlovicích je např. proti spisovnému „ou“ a „í“ je „ú“ (súsed, vezú, múka, kupujú, možú, prosijú), ve shodě s hanáčtinou se vyskytuje „é“ (néstarší, nésu, chytřéší, podé mně to).
V současné době již velmi zřídka zaslechneme toto nářečí, je to důsledek výchovy a vzdělání ve školách, ale taktéž jsou lidé ovlivňováni ve své mluvě jazykem, který denně slyší z rozhlasu či televize.
Jako malou vzpomínku zde uvádím vypravování Terezie Hovězákové (nar. 1874) tak, jak je otiskl M. Kolaja ve své knize Nářečí na Kyjovsku a Ždánicku:
Jak sú děcka dnes rospustilí:
Ja, fčílé sú ti klučiska už načisto inačí jak indá. Mi sme za naších rokú tolik hajdovat nemohli, jak to dělajú fčilé. A to lajdačení taky obyčejně stójí rodičú enom starosti a dochtori. Onehdá se ta ledačina zebrala a šlo to do „Borek“, jak dělajú tú štreku, a šak to bylo v nedělu, di se nedělalo. Tam, jak je fčílé to hagátí vnaděné, tak mněli štěrkaři malí vozíki na glajzách. A to si to vlezlo fšecko na ty vozíky a s kopca dúle se vozili. Najednú jeden vozík z glajzí vyjél a ostal stát. Ti co jéli za něma, né aby ostali stát, jak dyby na potvoru eště to víc rozklačili. Jedno klučisko na tým zastaveným vozíku ostalo sedět a fčílé jak ten rozjetý vozík na něho vleťél, tak mu přerazil obě nohy, krót pod kolenama. A fčílé aby mama zháněla lektvary a doktory a grécara v domně néni. A takých ledačin to do roka, fšiváci, nadělá a haňba.
Kontakt
Ing. Hana Bravencová
Muzeum a galerie Násedlovice696 36 Násedlovice 129
724 056 091