Mlýny a mlynářské rody v Násedlovicích

Výstavba větrných mlýnů zaznamenala svůj největší rozmach v 18. a 19. století. Podpořil ji i císařský patent Josefa II. z 1. října 1784 a císaře Františka I. z 1. prosince 1814. Podle nařízení císařovny Marie Terezie měl stát mlýn v každé obci. Na mapě katastru naší obce z roku 1827 není zaznamenán ještě žádný mlýn. Proto se lze domnívat, že výstavba větrných mlýnů proběhla až později. Jsou zde doloženy 3 dřevěné mlýny, a to sloupového (německého, beraního) typu. Tyto mlýny byly vysoké 9 až 13 metrů, měly půdorys asi 6,5 x 6,5 metru a délku perutí 5 až 8 metrů. V naší obci se dochovaly záznamy o rozměrech Petrášova větrného mlýnu – 7x7x11 metrů.

Mlýny jsou na vojenských mapách zaznamenány tři. Jeden je zdokumentován roku 1884 asi 1200 metrů jižně od obce na kótě 177 – Hrubý Šanov. Další dva jsou na mapě z roku 1880 na kótě 254 – severně od obce. Jeden byl podle mapy z roku 1876 na pozemku Michala Šilinga a druhý stál na obecním pozemku a byl zřejmě obcí pronajímán.

Mezi doložené mlynářské rody v naší obci patří: František a Mariana Křehlíkovi, č. p. 72, Michal a Markéta Šilingovi, č. p. 14, Kilián a Antonie Heroldovi, č. p. 121 – později převzal mlynářské řemeslo jejich syn Josef Herold. Posledním mlynářským rodem byl rod Petrášů. Jan a Anna Petrášovi přišli do Násedlovic někdy kolem roku 1888 ze Stavěšic. Jejich syn František s manželkou Rosálií pokračují v mlynářském řemesle, ale roku 1926 ukončují činnost posledního větrného mlýnu v naší obci a stěhují se na nově postavený strojní mlýn v části obce zvané Chmelínek. Ještě za 2. světové války František Petráš tajně mele mouku pro občany z Násedlovic a Karlína. Po válce je pak strojní vybavení zabaveno a převezeno do kyjovského mlýna. Mlýn rodiny Petrášů je nakonec přestavěn jen na obytný dům.

Rosálie, Jiřina a František Petrášovi

Mlýny (žlutý čtvereček) na mapě z roku 1876, kóta 254, později zde stávaly mlýny Kiliána Herolda a Jana Petráše

Mlýn na kótě 177